Narodil jsem se v Praze, kde žiji dodnes. Vyrůstal jsem ve velkoměstě, ale vždy jsem rád trávil čas v přírodě. Krása a rozmanitost okolní krajiny mě inspirovaly k objevování nových, zajímavých míst. Odjakživa mě fascinovaly hory, skalní ostrohy, mořská pobřeží, říční údolí, hluboké lesy... Ať jsem stál na hřebenech Alp nebo se toulal po lesích Českého Švýcarska, síla těch míst mě ohromovala.
Postupně ve mně začala převládat touha krajinu fotit a ne v ní jen trávit čas. Samotné toulání se přírodou bez foťáku už mi nestačilo.
Začal jsem přemýšlet, jak které místo co nejlépe nafotit. Z jakého úhlu, za jakých podmínek, jestli ráno nebo večer, a jaké by se mi k tomu líbilo světlo. Ponořil jsem se do světa předpovědí počasí a tzv. "ideálních podmínek" - v mém pojetí šlo většinou o dobré světlo spolu se správným množstvím mlhy. Když to vypadalo nadějně, nahlásil jsem manželce, že jsou "dobrý podmínky", a vyrazil jsem. Mnoho míst jsem už za ideálních podmínek nafotil, ale stále ještě mám v hlavě spoustu lokalit, u kterých doufám, že mi tam jednoho krásného dne (po pátém, desátém, patnáctém výšlapu...) konečně "zasvítí"!
Hlavní roli hraje světlo.
Můžete mít super nápad, dobře promyšlenou kompozici a perfektní výbavu, ale bez správného světla prostě dobrou fotku neuděláte.
Světlo mění obyčejné v kouzelné! Nejvíc se to projeví při svítání a západu slunce. Představte si, že stojíte nahoře na skále, kolem vás jen ticho a tma, pod vámi údolí zahalené mlhou. Z lesa se občas ozývá houkání puštíka. Potom se na obloze objeví první paprsky světla. Dotknou se země a vám jako by se zastavil čas. Naplno si uvědomíte přítomný okamžik a svou ukotvenost v něm. Zachytit tento pocit mě naplňuje štěstím.
Dnes už ovšem dokážu ocenit jakékoli počasí a denní dobu. Je to proto, že čím déle fotím, tím více si uvědomuji, že různé snímky vyžadují různé podmínky (ať už jde o mraky, déšť, mlhu, mráz nebo třeba sníh). Žádné světlo není špatné, když víte kdy, kde a co fotit. Někdy vám počasí umožní focení širokých, velkolepých výhledů do kraje, jindy vás vzhledem k podmínkám osloví jednoduchá, komorní scéna v mlhavém lese.
Zajímavých motivů je všude hodně.
Stačí jen umět se dívat kolem sebe.
Poslední dobou rád fotím i abstraktní snímky. Nesoustředím se přitom na to, co je viditelné a na první pohled zřejmé, ale na to, co naší pozornosti obvykle uniká. Někdy mě třeba zaujmou odrazy na hladině jezera spíše než jezero samotné. Odrážející se mraky nebo stromy vytvářejí na hladině až neuvěřitelné obrazce a tvary. Dalším zdrojem zajímavých motivů jsou pro mě ledové vzory nebo skalní spáry a struktury. Když se na ně zadívám, nacházím v nich krásné náměty pro abstraktní fotografie. V porovnání s dalekými výhledy do kraje zůstávají tyto skromné motivy bez povšimnutí až do chvíle, kdy je fotograf přivede na světlo světa a ukáže tak jejich skrytý půvab.
Fotografování vnímám jako tvůrčí proces, kterým vzdávám hold krajině a jejím kouzlům.
Pokud jde o fototechniku: potřebuji takovou, na kterou se v terénu můžu 100% spolehnout.
Od samého začátku používám techniku značky Canon, se kterou jsem byl vždy spokojený a která plně obstála i v extrémnějších podmínkách. Ve fotobatohu (Shimoda Action X50) momentálně nosím tuto výbavu:
Stativ používám Gitzo Mountaineer GT2543L + hlavu Really Right Stuff BH-55. Polarizační a ND filtry mám od značky NiSi. Fotografie upravuji na monitoru BenQ SW271C. V suchu a pohodlí zůstávám díky oblečení Fjällräven a fotografickým rukavicím Vallerret.
